Sledujete dlouhodobé ekonomické predikce publikované téměř na měsíční bázi všemožnými věhlasnými institucemi? Čtete články od světoznámých ekonomů a analytiků diskutující globální ekonomické trendy na mnoho let dopředu? Budujete komplikované valuační modely? A zamysleli jste se někdy nad tím, jestli to má vlastně tak úplně smysl?

Jestliže jsou totiž analytici v něčem notoricky špatní, je to právě predikování těch událostí, které mají ten skutečně zásadní význam. Tedy inflexních bodů (okamžiků, kdy dojde ke změně trendu) a, jak už název napovídá, neočekávaných událostí – černých labutí. 

Všimněte si, že naprostá většina dlouhodobějších predikcí a modelů je vystavěna způsobem, který očekává, že na konci předpovědního horizontu se svět dostane do jakéhosi stabilizovaného stavu, kde historie skončila a veškeré ukazatele se budou pohybovat neměnným tempem do nekonečna. Zcestnost toho přístupu ukazuje představa akciového analytika, který na konci roku 2016 oceňuje akcie ČEZ, přičemž očekává, že firma dosáhne stabilizovaného stavu na konci jeho pětileté predikce v roce 2022, kdy se již v energetice nebude dít nic zajímavého. 

Svět však zatím nikdy stabilizovaného stavu nedosáhl, navzdory tomu, kolikrát již dokráčel za horizont všelijakých ekonomických, ekonometrických, stochastických a jiných modelů. Zásadní vliv na jeho vývoj mají právě ony černé labutě, které mají tu vlastnost, že se zjeví naprostonečekaně a z různých směrů, postaví všechny předpovědi zcela na hlavu, pohnou valuacemi společnosti a desítky procent a posunou dosažení onoho vysněného stabilizovaného stavu zase na další predikční horizont. 

Nejzjevnějším příkladem černé labutě z posledních let je Covid – 19. Před březnem 2020 trávilynejchytřejší ekonomické mozky tisíce hodin tvorbou predikcí na další roky. Do noci diskutovaly, zda předpoklad Y bude mít dopad X nebo X + 0.1 na veličinu Z a zaplnili stohy papíru (či datová úložiště) svými odbornými predikcemi. Veškerou tuto snahu pak, doslova přes noc, dokázal znehodnotit náhodný člověk kdesi v Číně, který dostal chuť na netopýří polévku. 

Po odeznění šoku z příchodu Covidu se svět vrátil do zajetých kolejí a začaly se tvořit nové predikce s novými horizonty. Jakou měly hodnotu? Pojďme se pro zajímavost podívat, v jakém světě dnes žijeme dle odhadů analytiků z ČNB z loňského listopadu (srovnání se skutečností již nechám na vás):

• Reálné HDP meziročně roste o 5.3 %

• Inflace kulminovala na 7 % v lednu 2022.

• V listopadu jsme dokráčeli na loňský „horizont měnové politiky“ a meziroční inflace se pohybuje poblíž inflačního cíle okolo 3 %, což potvrdilo moudrá (a často opakovaná) slova Aleše Michla, že inflace je pouze přechodná a není potřeba nadále zvyšovat úrokové sazby. 

• Hypoteční trh po mírném zpomalení znovu naplno ožil s tím, jak dvoutýdenní reposazba klesla na 2,7 % ze svého vrcholu 3,23 % v prvním čtvrtletí 2022.

• Průměrné reálné mzdy rostou meziročním tempem 1,9 %, což podporuje spotřebu domácností. 

• Kdokoliv si v zimě zafixoval ceny energií prodělal, jelikož cena zemního plynu během ledna 2022 vystoupala těsně pod hranici 100 EUR/MWh, aby se následně vrátila na 40-50 EUR/MWh.
• Za dolar zaplatíte lehce přes 20 korun.

Netřeba dodávat, že tento predikovaný svět definitivně přeměnila další černá labuť v podobě „speciální vojenské operace“, kterou v listopadu 2021 dokázali predikovat maximálně analytici s kvalitním napojením na zdroje v Kremlu.

Navzdory těmto fundamentálním problémům budou mít makroekonomické predikce, byznysplány, valuační modely, budgety a forecasty mít ve světě financí vždy své místo (už jen proto, že na ně spoléhají všichni ostatní a odvozují z nich hodnotu aktiv). Jen je při jejich využití i tvorbě potřeba přistoupit na probabilistické vidění světa a počítat s tím, že z oněch (téměř) osmi miliard lidí občas někoho napadne, že dát si zítra k obědu netopýří polévku je vlastně docela dobrý nápad.