Německo dlouhodobě patří mezi fiskálně nejdisciplinovanější země EU. Jeho poměr veřejného dluhu k HDP byl v roce 2023 na úrovni 62,9 %, což je hluboko pod průměrem eurozóny, který činil 91,6 %. Pro srovnání, Francie měla v roce 2023 dluh ve výši 109,9 % HDP, Itálie 134,8 % a Řecko dokonce 163,9 %. Tento relativně nízký dluh byl výsledkem přísné fiskální politiky, jejímž hlavním nástrojem je tzv. dluhová brzda (Schuldenbremse), která byla zavedena v roce 2009. Dluhová brzda omezuje schodek federálního rozpočtu na maximálně 0,35 % HDP ročně a zároveň ukládá spolkovým zemím povinnost udržovat vyrovnané rozpočty. Tento mechanismus pomohl Německu snížit zadlužení po finanční krizi roku 2008 a udržet zdravé veřejné finance, přestože během pandemie covidu-19 musela být dluhová brzda dočasně pozastavena, aby bylo možné financovat rozsáhlé záchranné programy.

Navzdory relativně nízkému zadlužení však Německo v posledních letech čelí ekonomickým problémům. Průmyslová výroba se nachází přibližně 10 % pod úrovní před pandemií a německé podniky ztrácejí konkurenceschopnost na mezinárodních trzích. To vedlo k intenzivní debatě o tom, zda by Německo nemělo uvolnit fiskální politiku a více investovat do infrastruktury, obrany a modernizace ekonomiky. Kritici dluhové brzdy tvrdí, že její rigidita brání Německu v adekvátní reakci na současné výzvy, jako je dekarbonizace průmyslu, digitalizace a zajištění energetické bezpečnosti. Spolková vláda proto hledá způsoby, jak navýšit investice, aniž by přitom oficiálně porušila pravidla fiskální disciplíny.

Podle nedávných ekonomických analýz by si Německo mohlo dovolit zvýšit svůj veřejný dluh až na 86 % HDP, aniž by to poškodilo hospodářský růst nebo zhoršilo jeho finanční stabilitu, uvedl list Financial Times. To by znamenalo možnost získat dodatečné prostředky ve výši až 1,9 bilionu EUR, které by mohly být využity na klíčové investice. Mezi prioritní oblasti patří zejména modernizace dopravní a energetické infrastruktury, posílení obranného rozpočtu v reakci na změněnou geopolitickou situaci a podpora inovací v high-tech sektorech, jako je umělá inteligence a mikroelektronika. Německá vláda si je vědoma, že bez těchto investic hrozí oslabení jejího postavení jako evropské hospodářské velmoci.

Debata o budoucnosti dluhové brzdy tak zůstává klíčovým tématem německé politiky. Přestože existují mechanismy, které umožňují její dočasné pozastavení v případě krizí, vládní koalice je rozdělena v názoru, zda by měla být pravidla změkčena dlouhodobě. Konzervativní ekonomové varují, že přílišné zadlužení by mohlo v budoucnu omezit manévrovací prostor Německa, zatímco zastánci uvolnění fiskální politiky argumentují, že bez vyšších veřejných investic se německá ekonomika nebude schopna zotavit a dlouhodobě konkurovat rostoucím ekonomikám, jako je Čína či USA. Budoucnost německé fiskální politiky tak bude záviset na politických rozhodnutích v nadcházejících letech a na schopnosti vlády najít rovnováhu mezi udržením fiskální disciplíny a podporou hospodářského růstu.

Vyšší zadlužení ovšem není zadarmo. Úvahy o uvolnění dluhové brzdy výrazně zvýšily výnosy státních dluhopisů. Výnos 10letého německého dluhopisu stoupl v průběhu března o 50 bazických bodů na 2,9 %. Výše byl naposledy v roce 2011 během dluhové krize v několika evropských zemích. Problém je v tom, že kvůli potřebě zvýšených výdajů na obranu podobně o vyšším zadlužení uvažují i další evropské země. A výnosy státních dluhopisů, resp. dlouhodobé úrokové sazby se tak zvyšují v celé Evropě, i přesto že ECB uvolňuje měnovou politiku. Vzpomenete si na crowding-out efekt státních investic uváděný v učebnicích ekonomie?