Nad světovou ekonomikou se opět vznáší riziko narůstajícího protekcionismu. Již v roce 2018 USA zavedly tarify na dovoz hliníku a oceli. Tarifům na ocel a hliník se dostalo širokého mediálního zájmu. V pozadí zůstaly tarify na dovoz praček a solárních panelů. Oznámení o zavedení tarifů na ocel a hliník vyvolalo vlnu negativních reakcí v řadě zemí. Zřejmě nejráznější je hlas Evropské komise, které přišla se seznamem odvetných opatření. A problém eskalovala další výhrůžná vyjádření z americké strany. Širší obchodní válka se však naštěstí nerozhořela.

Již tehdy byla jednou z karet, s níž hrály USA, cla na dovoz automobilů z EU. Nyní je opět na stole. Tehdy se psalo o možnosti cla ve výši 25 %. Asi není nijak překvapivé, že nejcitelněji by takový krok zasáhl Německo, kde by pokles vývozu automobilů do USA snížil HDP o více než 0,8 %. Detailní pohled odhaluje, že kromě samotné výroby automobilů by byla zasažena celá řada dalších odvětví německé ekonomiky.

Přímý dopad případného uvalení cla na dovoz osobních automobilů z EU do USA by byl v případě České republiky minimální. Počet automobilů dodávaných z Česka na americký trh je minimální. Na žebříčku zemí podle vývozu automobilů z Česka figurují USA až v sedmé desítce. Počítat ovšem musíme s nepřímým dopadem prostřednictvím subdodávek dílů do německých a dalších evropských automobilek.

Nejhorším scénářem by byla série odvetných opatření a otevření obchodní války na více frontách mezi hlavními aktéry, tj. EU, USA a Čínou. Ekonomické dopady by potom mohly být citelné, zejména pro malé otevřené ekonomiky, které jsou zasazené doprostřed komplexních výrobních řetězců.