V důsledku konfliktu na Ukrajině některé společnosti ruší nebo pozastavují plánované transakce, jiné si zase berou více času na detailní analýzu potenciálních obchodů, aby se vyhnuly případným sankcím. Napětí panuje také na trhu fúzí a akvizic. Co z této geopolitické situace vyplývá pro tuzemské a zahraniční investory? Považují český a slovenský trh za rizikový? Odpovídá Jan Brabec, partner z oddělení finančního poradenství Deloitte.

Jaký dopad má krize na Ukrajině na trh fúzí a akvizic v Česku a na Slovensku?

Zatím zásadní změnu na českém M&A trhu, respektive na trhu střední Evropy, v tuto chvíli úplně nevidím. Transakce běží a nedochází k narušování prodejního procesu. Nicméně ve vzduchu visí ochlazování aktivity na trhu a zejména u některých oborů začínáme cítit tlak na nižší valuace. To ale neplatí a s největší pravděpodobností nebude platit pro tzv. Golden Assets. Kvalitní firmy, s dobrým produktem a zajímavým růstovým potenciálem se vždy prodají bez ohledu na krizi.

Jsem nicméně toho názoru, že pokud nedojde k ukončení krize na Ukrajině v letních měsících, zmiňované ochlazení zesílí a dojde k významnějšímu zpomalení na trhu fúzí a akvizic, v případě eskalace války i k jeho totálnímu ochlazení.

„Proti kompletnímu ochlazení trhu již několik let hraje fakt, že strategičtí i finanční investoři mají dostatek volných či připravených finančních zdrojů na akvizice, a zejména finanční investoři (private equity fondy) potřebují tyto zdroje investovat.“

- Jan Brabec, partner z oddělení finančního poradenství Deloitte

Podle studie Mergermarket proběhlo v minulém roce v ČR a na Slovensku celkem 114 transakcí, od začátku tohoto roku do června pak 42 transakcí. Je tento počet ovlivněn krizí na Ukrajině? A lze sledovat dopad krize na M&A aktivitu v ČR a na Slovensku?

Zatím nepozoruji žádný vliv krize na počet transakcí, ale všichni tržní aktéři si napjatost situace dobře uvědomují. Uvedu k tomuto tématu příklad: v českých zemích je řada společností, které mají postavenou výrobu na exportu do EU a jejich provozní marže dosahuje jednotek procent. Taková firma bude vzhledem k nárůstu cen energií a ochlazení ekonomiky v Německu jen velice těžko prodejná za stejnou cenu, jako by se prodala před 2 nebo 3 lety. Nicméně pokud má někdo skvělý produkt, dobrou marži, působí v oboru, který má potenciál růstu v celosvětovém měřítku a ideálně i vlastní R&D, tak danou společnost prodá za dobrou cenu za všech okolností.

Pokud by v blízké době nedošlo k ukončení konfliktu, nebo naopak došlo k jeho eskalaci, řada firem se může dostat do finančních problémů. Viděli jsme to v krizích v letech 1998 a 2009. Na klasickém M&A trhu sice dojdeke značnému ochlazení, ale řada podniků, které se dostanou do finančních problémů či insolvence, projde ozdravným procesem za pomoci specializovaných M&A restrukturalizačních týmů a pravděpodobně změní majitele. M&A trh bude tedy nadále fungovat, ale investoři nebudou ochotni přeplácet, tedy nabízet vysoké valuace, a uvidíme víc restrukturalizovaných společností připravených na prodej.

V květnu tohoto roku investiční společnost PPF informovala o prodeji svých ruských aktiv, jako je například Home Credit Bank. Je toto projev dopadu ukrajinské krize na trh?

To, že PPF prodává Home Credit Bank, má řadu důvodů. Vzhledem k ruským aktivitám na Ukrajině a sankcím, které jsou na Rusko uvaleny, si myslím, že každý, kdo má aktiva právě v Rusku, z toho trhu postupně odchází. Tyto kroky jsou prováděny ovšem nejen z ekonomických, ale také z etických důvodů. PPF v minulosti připravovala částečný exit z Home Creditu prostřednictvím IPO. K tomu nakonec nedošlo, ale připravenost PPF prodat Home Credit zůstala. Současná situace v Rusku tento zámět urychlí.

Očekávaná fúze Air Bank a Moneta Bank dokonce neproběhne. Jako jeden z důvodů, proč se banky nespojí, hlavní akcionář Monety – PPF – považuje zhoršení makroekonomické a geopolitické situace, včetně důsledků krize na Ukrajině. Lze například právě tohle považovat za přímý dopad krize?

Lze to považovat za dopad krize, ale k navyšování úrokových marží (roztahovaní spreadu) dochází již řadu měsíců, krize tento proces urychluje. Je to ale jen jeden z důvodů. Celá akvizice/spojení mělo být financováno externími zdroji, jako jsou například eurobondy. Vzhledem k tomu, že dochází ke zvyšování úrokových sazeb, ale zejména se roztahují spready, tak se náklady na akvizici významně zvýšily. Neznám detaily, ale toto je podle mě jeden z důvodů, proč ve finále k fúzi nedošlo.

Takže v tomto případě největší roli hrají zvýšené sazby a externí zdroje?

Ano, zvyšování sazeb a marží vytváří tlak na nižší valuace, a to zejména u akvizic, které jsou financovány nejen vlastním kapitálem, ale i externě prostřednictvím bankovních úvěrů nebo dluhopisů. Toto platí zejména u finančních investorů, kteří u většiny akvizic využívají externí financování od bank v kombinaci s vlastními zdroji k uhrazení kupní ceny. Dalším faktorem, který valuace tlačí směrem dolů, je větší obezřetnost bank poskytovat akviziční financování na vyšších úrovních zadluženosti vůči provozním ziskům akvírované společnosti.

Různé české firmy měly aktiva v Rusku, kterých se po vypuknutí války začaly zbavovat. Má taková aktivita nějaký vliv na trh?

Takových firem je velmi málo. Z Ruska sice dovážíme plyn a ropu a stále jsme ještě na těchto dodávkách závislí, ale jinak není Rusko klíčový ekonomický partner pro naši zemi. Historicky několik pokusů investovat v Rusku bylo, ale drtivá většina podniků od tohoto záměru upustila. Investiční příležitosti jsou samozřejmě v Rusku ohromné, ale nejen současná situace neumožňuje transparentně, a tudíž dlouhodobě úspěšně investovat.

Setkáváme se s názorem, že zahraniční investoři a společnosti vnímají nyní Česko jako velmi rizikové kvůli geografické blízkosti vůči Ukrajině. Zároveň někteří analytici považují Rusko za sekundární důvod dnešní rizikovosti Česka. Jak z tvého pohledu nahlížejí na aktuální geopolitickou situaci ve střední a východní Evropě zahraniční investoři? Vnímají situaci na Ukrajině jako hrozbu pro jejich investice v ČR či na Slovensku?

Ano, některými investory jsme stále ještě vnímáni jako „bývalý východní blok“, ale za více než 30 let volného trhu si investoři také velmi dobře uvědomují průmyslovou vyspělost České republiky.

Geografická poloha je jedním z faktorů, který investoři posuzují při investicích. V dobách, jako je ta dnešní, ale investoři budou posuzovat zejména jiné klíčové faktory. V řadě z nich máme velmi dobrou pozici, přestože jsme o pár kilometrů blíže konfliktu než Německo. Absence eura je naopak faktor, který investory v době vyšší fluktuace měnových kurzů a zvyšujících se nákladů na financování nasměruje do zemí, které jsou součástí EMS. Zde může mít ve srovnání s ČR výhodu např. Slovensko.

Pokud bude v Českých zemích nebo na Slovensku zajímavá investiční příležitost, budou mít investoři velký zájem, přestože jsme konfliktu blíž než jiné země. To samé platí o případných prodejích ze strany mezinárodních investorů. Situace zcela určitě není tak daleko, aby mezinárodní hráči, ať už strategičtí nebo finanční, opouštěli region střední a východní Evropy kvůli krizi na Ukrajině.

Jaké se mohou objevit potenciální příležitosti pro české a slovenské firmy po skončení krize na Ukrajině?

To záleží jednak na ukrajinské straně, která musí vytvořit transparentní prostředí pro obnovu země, a pak na přístupu naší vlády a státních institucí, zda podpoří české podniky v jejich snaze účastnit se zmiňované obnovy Ukrajiny. A to jak v infrastrukturních projektech, tak i v oblasti přímých investic do ukrajinských společností. Výhodou Česka i Slovenska je bezesporu znalost Ukrajiny i historické snahy o investování do této země. Ať už to budou klasické obory jako přesné strojírenství, real estate, automotive nebo nové obory jako e-commerce či IT. Možnosti budou určitě obrovské a Česká republika by u toho neměla chybět.