Poslední letošní setkání v Deloitte bylo zaměřeno na současnou makroekonomickou situaci v České republice. Přednášející na naší akci a zároveň náš hlavní ekonom David Marek hovořil například o tom, jaký hospodářský růst můžeme očekávat v příštím roce a jaký dopad bude mít konsolidace veřejných financí. Setkání se uskutečnilo v rámci Deloitte Business Clubu.

Naše ekonomika prošla v posledních letech řadou výrazných otřesů a turbulencí a doufejme, že se vracíme zpátky do normálu. V případě hrubého domácího produktu jsou výkyvy velmi zřetelné - v roce 2020 přišla pandemie, pak oživení, potom se nám rozpadly dodavatelské řetězce a pak jsme měli energetickou krizi, válku na Ukrajině a ten vývoj byl značně rozkolísaný. Poslední velkou ranou byla vysoká inflace, které jsme se zbavili až na začátku letošního roku. Loni nás však inflace velmi silně brzdila a letos máme také velkou brzdu, kterou je fiskální konsolidace. Ta bohužel nejde provést bezbolestně - pokud chcete snížit rozsáhle rozpočtové schodky, tak to v té ekonomice něco přinese. V rámci konsolidace došlo mimo jiné ke zvýšení sazby daně z příjmů právnických osob, a to je samozřejmě něco, co bere firmám prostředky na investice

Tento vliv konsolidace veřejných financí se odhaduje na 0,7 až 0,9 procentního bodu, které ubraly z růstu HDP. Pokud hovoříme o tom, že ekonomika letos poroste někde kolem 1 %, bez fiskální konsolidace by to bylo téměř 2 %. To je pravděpodobně hlavní vysvětlení toho, proč je růst v letošním roce tak bezkrevný. Jedním z faktorů, který je také třeba zmínit, jsou úrokové sazby. Ty sice začaly klesat, ale klesají mnohem pomaleji, než by měly. To je z toho důvodu, že ČNB se zkrátka vylekala té vysoké inflace a raději ekonomiku trochu přidusí, než aby se někde objevila nová inflační ohniska.

Do třetice, problém německé ekonomiky stále nabývá na významu. Problémy v automotive průmyslu začínají prosakovat do českého dodavatelského řetězce a obávám se, že to bude faktor, který se přelije i do příštího roku.

V příštím roce očekáváme mírně lepší ekonomický vývoj, počítáme s růstem o 2,4 %, a to díky tomu, že fiskální konsolidace by již neměla ekonomiku brzdit, pokud se naplní všechny předpoklady státního rozpočtu, resp. veřejných financí, pak by působení tohoto sektoru mělo být víceméně neutrální. Ostatně i strukturální saldo rozpočtu, které je bráno jako ukazatel toho, jak veřejné finance ovlivňují ekonomiku, by mělo být stejné jako v letošním roce, tedy zhruba 2 % HDP. Fiskální impuls by tedy měl být téměř nulový a to je jeden z hlavních faktorů, které by měly odbrzdit českou ekonomiku k rychlejšímu růstu.

Pokud se podíváme na aktuální ekonomickou situaci, my často používáme index nákupních manažerů (PMI), jehož výhodou je, že je zveřejňován první den po skončení daného měsíce. Takže zatímco u ukazatele HDP víme, jak se ekonomice dařilo o 2-3 měsíce později, u tohoto ukazatele, který je s HDP korelován zhruba na 95-98 %, to víme okamžitě. Nejnovější údaje, které jsou dostupné pro řadu evropských zemí, ukazují, že ochlazení v oblasti průmyslu ve střední Evropě je stále patrné. Německo, Rakousko, Česká republika a dokonce i Francie vykazují záporné hodnoty, zatímco Španělsko a Skandinávie jsou na tom o poznání lépe.

Zajímavé věci se dějí na trhu práce, posledních sedm let jsme si zvykli říkat, že hlavním problémem české ekonomiky je, že nejsou lidi. To přestává platit. Začínají nám chybět pracovní místa, nikoliv lidé. Ten problém se začal měnit před několika měsíci, ale nejdříve se začala rušit volná, neobsazená pracovní místa. Proto to v míře nezaměstnanosti zatím nevidíme. Nyní však došlo k tomu, že po dlouhém období, kdy počet volných míst, tedy poptávka ze strany firem převyšovala nabídku ze strany domácností, se situace obrátila a dostupných a práci hledajících lidí je více než volných míst.

Podívejme se také na vývoj mezd, na které mělo vliv to přehřívaní trhu práce. Mzdy v období před pandemií rostly poměrně svižným tempem, které bylo jen na krátkou dobu přerušeno během covidu a poté bylo tempo růstu podobné. Změnilo se však to, že mzdy přestaly držet krok s inflací. To je vidět na grafu, kde jsou vyjádřeny reálné mzdy. V průběhu let 2022-23 jsme ztratili poměrně dost na reálné hodnotě mezd a vrátili jsme se zhruba na úroveň, na které jsme byli v roce 2018. Je to vidět i na tom, že podobným způsobem koresponduji i reálné hodnoty útrat domácností v obchodech, ať už se podíváme na maloobchodní tržby, nebo na spotřebu domácností v rámci HDP.

A konečně fiskální politika, což je disciplína sama pro sebe a málokdo jí přesně rozumí, včetně politiků, ale základní příběh je takový, že v letech 2017-18 došlo k obratu, kdy jsme z mírných přebytků začali klesat k nižším přebytků a pak jsme během pandemie velmi prudce spadli do obrovského deficitu. Deficity se následně trošku snižovaly, ale záporné schodky v letech 2021/22 a 2023 jsou stále poměrně vysoké. Zhoršení v roce 2023 bylo způsobeno především energetickou krizí a jejím řešením. Nicméně přišla fiskální konsolidace a nyní bychom se měli dostat k nižším hodnotám.

Nejnovější zpráva je taková, že konsolidace by měla být úspěšná, ale nebyla dotažena do konce. O co ekonomům, ratingovým agenturám a Mezinárodnímu měnovému fondu jde, je dostat nás do situace, kdy poměr našeho dluhu k HDP přestane růst. Abychom byli na takové dráze, kde postupně dobrzdíme a úroveň dluhu vůči HDP bude udržitelná a stabilní. To neznamená, že musíte mít vyrovnané schodky, i s mírným deficitem je možné dosáhnout požadovaného cíle, a to za situace, kdy máte růst ekonomiky vyšší než úrokové sazby, které stát platí ze svého dluhu. Čím rychlejší je růst, tím rychlejší jsou daňové příjmy a stát je schopen udržet dluh k HDP na stabilní úrovni i při mírných deficitech.

My jsme se dostali s tím strukturálním stavem asi na 2 % a chybí nám asi půl procentního bodu. To je asi 40-50 miliard, abychom se dostali do bodu, kdy dluh v příštích několika letech poroste, ale bude růst stále pomaleji, dokud se nezastaví na nějaké přiměřeně nízké hodnotě a na té následně zůstane. Pro příští rok návrh státního rozpočtu ukazuje, že dopad fiskální politiky by měl být neutrální vůči ekonomice a neutrální i z hlediska konsolidace. To znamená, že zachovává stav nedokončené konsolidace, ale zároveň situaci nezhoršuje. Ovšem, pokud by schodek nebyl 240 miliard, ale nějakých 280 miliard, pak se kormidlo fiskální politiky opět otočí směrem k vyšším deficitům, takže uvidíme, jak to nakonec dopadne.